Rozhovor s Honzou Křižákem
Dnes jsem si k rozhovoru pozval dalšího z mladých talentů v našem klubu, futsalistu a fotbalistu v jedné osobě, Honzu Křižáka. Zní to až neskutečně, ale ač je Honzovi teprve 16 let, futsalu se v našem klubu věnuje již víc jak 8 let. Poprvé náš klub reprezentoval na Mistrovství České republiky věkové kategorie U14 31.5.2008 v Havlíčkově Brodě a to mu tam tehdy bylo 7,5 roku!!! Honza má před sebou obrovskou futsalovou budoucnost a již od 15-ti let vedle týmu dorostu začal naskakovat do B týmu mužů v krajském přeboru a dokonce i do A týmu mužů ve 2.lize a nyní již je členem základní sestavy A týmu pro divizi.
Honzo, je to až neskutečné, co si v tak mladém věku ve futsalu již dokázal a stále máš ještě vše před sebou. I díky otci Radimovi, který je futsalovým trenérem v našem klubu, si se k futsalu dostal velmi brzy. Jak by si zhodnotil svůj dosavadní pohled na futsal, co ti dává.
U nás v rodině se futsalem prakticky žije. Už od mala mě táta vodil na futsalové zápasy. Vídával jsem zápasy zástupců Ostravy (Baník, Mikeska, Jistebník) v první lize. Byl jsem i na zápasech mistrovství Evropy, které se hrálo v Ostravě. Chodil jsem i na zápasy svého otce, když ještě chytal, nebo později, kdy koučoval zápasy. Strávil jsem v různých halách v Ostravě a okolí prakticky celé dětství.
Od 15-ti let si také začal hrávat za B tým mužů v krajském přeboru a dostával si se i do sestavy A týmu ve 2.lize! Poprvé si jel co by hráč na zápas A týmu 4.12.2015 jako čerstvě 15-tiletý společně s o rok starším dorostencem Patrikem Kopeckým do Dačic na utkání 2.ligy proti Sistemu Volfířov. Tam jsi sice ještě do zápasu nenaskočil, ale svůj první start sis odbyl 20.2.2016 ve Vyškově. Jaké byly tvoje pocity, když tě trenéři A týmu, co by teprve 15-tiletého, doslova hodili do vody do zápasu ve 2.lize proti vyškovskému Amoru?
Do Vyškova nás přijelo jen sedm hráčů do pole. Tady začalo mé prostřídávání na hřišti za Bariho, které pokračovalo i v minulé sezóně. Postupně jsem se dostával do hry a ke konci zápasu jsem mohl vstřelit i branku.
Ze 2.ligy jsme sice po sezóně 2015/16 i přes konečné 6.místo dobrovolně odstoupili, neboť pracovní vytížení dospělým hráčů A týmu nedovolovalo se maximálně věnovat zápasům a tréninkům a pro vás nejlepší dorostence byla 2.liga férově ještě dost velkým soustem a tak se šlo do dalšího ročníku o soutěž níže, do divize. Tady si již od samého začátku dostával stále více prostoru v sestavě, až ses stal nakonec její nedílnou součástí. Co říkáš herní úrovni divize a zda tě to nesvazuje a nestresuje, že v tak mladém věku dostáváš důvěru trenérů v tak vysoké soutěži dospělých?
Zápasy divize měly vesměs velmi dobrou úroveň. Škoda, že systém, který byl loni zvolen, byl velmi nešťastný. Hráli jsme za celou sezónu jen 12 zápasů a prakticky za 2 měsíce bylo po sezóně. Naštěstí jsem v minulé sezóně odehrál i hodně zápasů za B-tým a dále zápasy za náš dorost. Do toho utkání za U17 za Jeseník a ještě dva zápasy za U19. Ve futsalu vůbec netrpím nervozitou a díky velké herní zátěži v minulé sezóně se mi daří výkonnostně se zlepšovat.
Historický okamžik ve vaší rodině nastal 16.4.2017, kdy si měl možnost poprvé si oficiálně zahrát v jednom týmu společně se svým otcem. Bylo to za B tým v zápase proti celku FC Bukanýři Ostrava a táta dal v tomto zápase „na stará kolena“ parádní gól. Jak jste to společně prožívali a oslavili jste to nějak?
Toto byl spíše životní zážitek pro tátu :-)
Zatím je velmi málo medializována spolupráce s ligovým Gamaspolem Jeseník na úrovni juniorské ligy. Jeseničtí šíbři již v loňské sezóně lovili v našich vodách a vytáhli si do juniorky na střídavý start několik našich mladých talentů, kteří byli pak v juniorské soutěži hodně vidět. Letos je zájem o spolupráci s našimi nejlepšími dorostenci opět „naťuknut“. Ty si také v loňské soutěžní sezóně nastupoval za juniorku Jeseníku, jak by si ohodnotil úroveň juniorské ligy a celkový přínos pro sebe a hlavně náš klub?
Je obrovský rozdíl mezi zápasy U17 a U19. Jde poznat, že ti starší už to nějaký ten pátek hrají. 17-tky hrály spíše fotbal v hale. V 19 už to bylo hodně o futsalu. Byl to pro mě velký zážitek hrát proti Chrudimi nebo Helasu Brno. Doufám, že se opět letos domluví spolupráce s Jeseníkem. Pro mne a ostatní kluky je to velký přínos a futsalově nás tyto zápasy proti věkově stejně starým hráčům posunuly herně dopředu.
Po létech se u nás v klubu vytvořila opět suprová parta dorostenců, která dokázala mezi muži postoupit do vyšší soutěže, navíc nejlepší dorostenci nastupují i za týmy dospělých v ještě vyšších soutěžích. Jak vidíš tuhletu partu mladíků do budoucna a koho by si z této party zejména vyzdvihl a pochválil?
Pár kluků má určitě talent a šanci to někam dotáhnout. Pokud ve stejném složení vydržíme, mohli bychom postupně postoupit klidně o dvě až tři soutěže výše. Pochvalu bych asi nechal spíše na trenéry.
Jak to vypadá u tebe se školou a dalšími osobními ambicemi?
Teď jdu do druhého ročníku na Sportovním gymnáziu. Až školu dokončím, chci nebo vlastně musím jít na vysokou.
Čeho by si chtěl ve své sportovní kariéře dosáhnout a jak vidíš svoji další budoucnost v „Roubíčku“?
Ve futsale bych si chtěl určitě zahrát 1.ligu, pokud se poštěstí, tak i v zahraničí. Libí se mi španělská liga, ale to už je asi hodně vysoký cíl :-) V Roubíčku bych se chtěl opět prosadit v A-týmu a také bych chtěl pomoc vytáhnout klub zpátky do druhé ligy.
Děkuji ti Honzo za rozhovor a držím palce, aby se ti tvé cíle začaly již brzy naplňovat.
Legendární fotka z roku 2008 z Mistrovství ČR žákovských týmů U14 v Havlíčkově Brodě. Ten malý klučina v bráně, to je Honzík v 7,5 letech, co by brankář našeho týmu!!!
Fotka z minulé sezóny ze zápasu A týmu s Ferramem Opava. Honza útočí na bránu soupeře, jenže vpravo Kašpi fauluje a tak akce byla sudím zastavena.
Na horním snímku je Honza s tátou ze společně odehraného zápasu v dresu B týmu proti týmu FC Bukanýři Ostrava na jaře tohoto roku.