Rozhovor s Radovanem Kubáněm
Radovan Kubáň – další čtyřicátník v klubu
Na našich záložních webových stránkách vám občas přináším rozhovory s hráči, trenéry či funkcionáři klubu. V dnešním rozhovoru jsem si dovolil dát prostor také zástupci staré gardy klubu a to brankáři C týmu Radovanu Kubáňovi. Ten totiž oslavil v lednu čtyřicáté narozeniny a tak stará garda, i jeho zásluhou, zase o něco zestárla. S Radovanem, alias Zvěřákem, jsem si povídal kde jinde, než u pěnivého moku v oblíbené hospůdce staré gardy, v Edisonu a tak u pivečka se nám rozhovor poněkud protáhl…
Takže jak to bylo s tebou v mládí se sportem?
Jako malý kluk jsem začínal před barákem s fotbalem a hokejem, kde nám náčelníka dělal Milan Novák. Závodně jsem pak začal s fotbalem ve 3.třídě na Klegovce, kde měly fotbalové třídy Vítkovice. Jako hráče v poli mne to moc nebavilo a přesto, že jsem moc nerostl, táhlo mne to do brány. V žácích jsem přestoupil do TJ Sokol Hrabůvka už jako brankář. V dorostu Hrabůvky jsem pak hrál s hráči Pavlem Czenem, René Kittnerem, Jiřím Šalamonem, Radovanem Stiborem, Rosťou Mikulou, Davidem Kurelem a dalšími, kteří později hráli nebo ještě hrají futsal v „Roubíčku“. V Hrabůvce jsem se potkal také s budoucími hvězdami někdejší futsalové Mikesky Ostrava Romanem Trojanem a Alešem Doblejem Fialou.
A jak ses dostal k futsalu?
Po přechodu do mužů Hrabůvky jsem vzhledem k mému menšímu vzrůstu již nedostával tolik příležitostí ve fotbalové brance. Oslovil mne však Radim Křižák, který již v „Roubíčku“ chytal a zrovna byl zraněný, jestli bych nechtěl zkusit chytat ve futsale, kde je branka přece jen o něco menší. Já nabídku přijal. To bylo v roce 1993.
Tvůj start ve futsalovém „Roubíčku“ byl doslova raketový…
Zrovna se hrála kvalifikace o postup do Krajské ligy a Krajské ligy byly tehdy druhými nejvyššími soutěžemi, z nich se totiž postupovalo rovnou do kvalifikace o 1.ligu. A my jsme z kvalifikace do Krajské ligy postoupili! Do „Roubíčku“ jsem pak z fotbalu přivedl další své kamarády a společně se mnou v týmu byli také Pepa Ruta, ty a další borci. Zachytal jsem si také divizi. Jak jsme pomaličku stárli, uvolňovali jsme místo mladší generaci v klubu a začala se vytvářet stará garda, která začala hrát pak pod hlavičkou C týmu.
Pak ale přišla krátká odmlka a „Roubíčku“ si musel dát na čas sbohem…
Z jistých důvodů jsem se moc nehodil do koncepce, ale k futsalu mne to stále táhlo a tak mne napadlo založit s několika bývalými hráči „Roubíčku“ a jejich mladšími kamarády tým FC Edison. Přilákal jsem tak další hráče k futsalu a zkrátka něco zlé bylo také k něčemu dobré. Edison se postupně vyšplhal až do Okresního přeboru a v současnosti už má na postup do Krajského přeboru, kde hraje také B tým „Roubíčku“. Do „Roubíčku“ jsem se pak ale rád zase vrátil.
Co považuješ ve futsale za svůj největší úspěch?
Osobní úspěchy neberu, futsal je kolektivní hra a tak víc si považuji toho, že jsem měl tu čest, zahrát si s takovými kvalitními hráči, jako byli David Kurel, Milan Lišaník, Radek Baus, René Kittner, Roman Navrátil, Radovan Stibor, Sergej Labadovskij, Pepa Ruta, Alan Tučný a další.
Stará garda „Roubíčku“ pod hlavičkou C týmu stále hraje oficiální soutěž futsalu. Současní hráči této staré gardy jsou také v kontaktu s mnoha dalšími bývalými hráči klubu, kteří již ze zdravotních či jiných důvodů futsal hrát nemohou. A když se sejdou, stojí to kolikrát za to…
To k tomu patří, pokecat, dát si pivko, stále držíme při sobě. I když je fakt, že před léty to bylo ještě lepší. Ale i tak v Edisonu máme svůj stůl, svoji polici s úspěchy (nejen nás, ale celého „Roubíčku“), scházíme se tam nejen po zápasech, ale i po trénincích a také jindy, stačí se jen domluvit.
V rozhovorech se také ptám na něco z osobního života, co třeba ty a práce, koníčky a tak?
Pracuji ve Vítkovicích na Mostárně, kde v současné době řediteluje náš místopředseda klubu Pavel Czene. Stavíme dálniční mosty, ale také např. novou tribunu na Městském fotbalovém stadionu ve Vítkovicích. Z koníčků bych vyzdvihl celkový zájem o sport. Rád si vedle futsalu a fotbalu zahraji také tenis a badminton. Fandím samozřejmě ostravskému sportu a dříve jsem také jezdil na výjezdy za fotbalem a hlavně hokejem.
Jaké máš sportovní plány do budoucna a řekni pár slov na závěr našeho rozhovoru.
Pokud bude zdraví sloužit, ještě bych chtěl pár let chytat za starou gardu, ale již nejsem tak odolný, jako např. Pepa Ruta. „Roubíčku“ přeji, aby to dotáhl do 1.ligy, aby do Ostravy zase jednou přijela Chrudim. A tobě předsedo děkuji, že jsi to se mnou v klubu tak dlouho vydržel.
Není zač, ale je fakt, že to bylo s tebou někdy opravdu dost náročné. Díky za rozhovor a „Na zdraví!!!“