Rozhovor s Vlado Mudríkem
Rozhovor s Vladimírem Mudríkem
Ve Vítkovicích se futsal sice stále dělá v amatérských podmínkách, zato ale s maximálním zaujetím, zápalem a elánem. Kvalita organizačního zajištění chodu klubu je na vysoké úrovni a aby byl také patřičně kvalitní hráčský kádr, jde klub cestou výchovy vlastních odchovanců, ale nebrání se také příchodům kvalitních hráčů odjinud. Loňská sezóna byla pro druholigového nováčka na příchody velmi bohatá. Letos, pokud nepočítáme příchody nových žáků, tak do týmů dospělých jsme zaznamenali prozatím dva příchody. Poprvé se u nás ve Vítkovicích k futsalu dostal Jaromír Frebort, který je ještě v dorosteneckém věku, ale již si zahrál v dresu B týmu v soutěži krajského přeboru. A dále pak na hostování z týmu VŠB Ostrava přišel konkurenci v A týmu pořádně zvednout Vladimír Mudrík. A právě s tímto hráčem, který si zahrál mimo jiné i ve futsalové reprezentaci Slovenska, je dnešní rozhovor.
Vlado, můžeš čtenářům našeho klubového webu přiblížit své sportovní začátky ve futsale a fotbale?
S fotbalem jsem začal jako malý chlapec u nás na vesnici ve Skalitém, kde jsme s bráchou dá se říct doslova spali na hřišti. V dorostu jsem pak přešel do Čadce, kde jsme měli dobrou partu a vykopali jsme druhou dorosteneckou ligu. Ve starším dorostu jsem zkusil také ligu v Banské Bystrici, zde jsem se však do A mužstva neprosadil a vrátil jsem se hrát 3.ligu mužů do Čadce. Nastoupil jsem pak na studia na VŠB v Ostravě a tady začala má futsalová kariéra. Všiml si mne trenér Svoboda na tělocviku a za měsíc jsem už hrál ligový zápas v dresu VŠB! Musím říct, že v té době byla kabina VŠB obsazena kvalitními hráči, od kterých jsem se futsal učil. Vzpomenout musím zejména na bratry Jelínkovy, Víťu Blažeje, Dušana Kašického, Adama Spurného, Jirku Ilčíka a další. Pak k nim přibyli dva hráči, se kterými jsem prožil na VŠB největší slávu. Byli to Jirka Lalák a Jaroslav Poláček! V dresu VŠB se mi dařilo střílet branky a padl jsem do oka tehdejšímu asistentovi reprezentace ČR Standovi Wonkovi, který byl zároveň trenérem ostravské Mikesky a šel jsem tam na hostování. V Mikesce jsem dosáhl asi svého vrcholu, kterým bylo celostátní finále ligy proti Jistebníku. Pak jsem se ještě objevoval v dresu Jistebníku, Helasu Brno a Likopu Třinec a na všechny tyto kluby vzpomínám v dobrém, protože tam byli super kluci i lidi kolem futsalu. Např. Korený, Brož, Loup, Cieslar.
Po jisté osobní kauze ses poněkud z očí futsalových příznivců vytratil, co jsi dělal?
2 roky zpátky jsem se rozešel s mojí dlouholetou přítelkyní a to mne čekal poslední ročník studia... Dělal jsem blbosti, na které nejsem moc hrdý a futsal s fotbalem šel stranou. Pomohla mi v té době rodina, přestěhoval jsem se zpět na Slovensko a snažil se dostat opět do osobní i sportovní pohody a hlavně dodělat diplomovou práci. Po 9 měsících jsme se s přítelkyní k sobě vrátili a já se k ní nastěhoval. Letos v květnu jsem dokončil po dlouhém boji moje studium a touto cestou bych jí chtěl poděkovat, protože bez ní bych to nezvládl.
Objevil si se i ve Slovenské futsalové reprezentaci, můžeš k tomu něco říci?
Bylo to v období, kdy jsem hrál v dresu Mikesky a dostali jsme se až do finále ligy, kde jsme podlehli Jistebníku. Všiml si mne tehdejší trenér reprezentace Slovenska a zároveň i Slovmaticu Bratislava p. Kollár a pozval mne na soustředění do Itálie, kde jsem sehrál nějaká přátelská utkání proti italským ligovým celkům, ale starty v kvalifikaci jsem neměl. Nebylo v té době lehké se dostat do reprezentace, kluci byli vesměs všichni ze Slovmaticu a byli na sebe zvyklí. Pak jsem ještě zažil Akademické mistrovství světa v Polsku, kde jsem si zahrál proti univerzitnímu výběru Brazílie a musím říct, že po této zkušenosti nevím, co by to pak bylo, zahrát si proti áčku této země.
Do klubu tě přivedl trenér Němec a zatím jsi ve Vítkovicích jen na hostování do konce soutěžní sezóny. Měl by si zájem i o přestup? A co vůbec říkáš na to, jak tady ve Vítkovicích futsal děláme?
Ano, je to pravda, ozval se mi trenér Němec, pod kterým jsem odehrál v Třinci nějaké ligové zápasy. Povykládali jsme si, jaké jsou jeho plány, co ode mne očekává a já jsem výzvu přijal a podepsal hostování. Otázka ohledně přestupu nezáleží jen na mně, ale za mně ano. I když jsem byl doma na Slovensku, tak jsem sledoval kluky z VŠB, jak se jim daří a přitom jsem si všiml, že je ve druhé lize také celek Vítkovic, který šlape na paty Třinci a VŠB a tak jsem se začal zajímat, kdo ve Vítkovicích hraje, trénuje a tak podobně. Jsem mile překvapený. Myslím si, že jsou tu, co se týče materiálního i organizačního zabezpečení a s halou dohromady, podmínky na extraligu! Musím říct, že to děláte dobře.
Chtěl bys do budoucna okusit i trenérský chlebíček?
Přemýšlím o tom stále! Myslím si, že bych mohl svoje zkušenosti, které jsem nasbíral, praktikovat jako trenér a učit třeba malé špunty, jak se má zpracovat míč a postupem času přejít k starším klukům a vrchol by mohl být někde v dobrém klubu. Mám kamaráda, který je český občan a žije už 12 roků na Novém Zélandu a reprezentuje Novy Zéland ve futsale. Píšeme si, voláme si a už říkal, že toto je jeho poslední sezóna, kdy se připravuje na kvalifikaci na MS do Kolumbie! Vzpomínal mi, že mají za sebou ruské investory, kteří by chtěli futsal spopularizovat na Bali a udělat tam futsalovou akademii pro žáky. Jsem sám zvědavý, jak to dopadne. Mám přislíbeno, že by jsem se tam mohl podívat a mohl si i vyzkoušet roli trenéra mládeže! Je to jen sen, tak uvidíme...
Náš rozhovor je dělán po zápase staré gardy „Roubíčku“ v soutěži DIMAKO, u které si byl na výpomoc, jak se ti hrálo?
Jakub Bílek mne zlanařil, ať si jdu dát do nožky s chlapama, co hrají za starou gardu klubu. Co k tomu říct, hrálo se mi dobře, chlapi mě přijali a já se jim snažil nahrávat na branky. Pak se mi líbil rozbor el. tužkou v jejich místní hospůdce Edison.
Vlado, děkuji ti za rozhovor a přeji ti ještě mnoho krásných zážitků s futsalem. Hodně štěstí!!!
-zt-